Vešla jak nějaká kastilská světice,
nahá kost, která uvízne v krku...
Vešla, že vedle ní vybledla denice
a když se přiblížil čas psů a vlků,
bez toho, abych měl pevný plán záložní,
vydal jsem ze sebe krásu všech básní...
To maso, co jsem jí opekl na rožni,
zůstalo srdcem. Bylo mé vlastní...
...Věřím Ti to "všechno anebo nic"....to člověk pozná i beze slov....i když...ta "zlatá střední cesta"....Ji./úsměv/P.S.No a usmívám se,jak se mimoděk ta má"drobnička"ocitla v obklopení dvou vskutku básníků...Tebe a Ophélie...tož tak.....to nepodkuřuji/smích/,jen konstatuji...
14.10.2023 14:46:14 | jitoush
Krásné vyznání, je to jako hra na varhany, tu taky miluju. Někdy chodím poslouchat do kostela v Opavě.
14.10.2023 09:24:58 | Philogyny
Tak hlavně aby ten záložní plán nebyl potřeba, po takhle radikálním řezu už moc možností nezbývá;)
Super dílko, vrbáku!
12.10.2023 18:52:12 | Žluťák
...vlčí romantika...po tvým stylu...;-)ale ta pointa se ti povedla náramně...
12.10.2023 15:04:33 | Marten
Opravdu silné vyjádření toho, že jsi své lásce dal napospas...a to zcela a beze zbytku... nic sis pro sebe nenechal... krása:-)*
12.10.2023 13:18:08 | cappuccinogirl
Děkuju, Kafíčko :)
Je to by buď všechno anebo nic... jinak to nemá smysl...
12.10.2023 14:13:19 | vrbák