Šálek kávy jsi mi uvařila

vzpomínka z něj se vynořila

nazí leželi jsme vedle sebe

v pokoji pod střechou a pak jen nebe.

Ty tam vzaly pokojíček roky

osud rozdělil naše kroky

kávu jsem dopil - hrníček ti dal

vzpomínku sebou jsem si vzal.

Teď vrací se mi stále sen

vždy večer, když jdu spát

hledám klíč od podkroví celý den

tolik chtěl bych ti ho dát!