Dáma s kamelií

foto: Ylanite

s pokorou a úctou
věnuju mé drahé ženě Marunce,

dámě s kamelií

zima má už na kahánku
smutně pouští svou poslední vločku
ta potichu jak v duši píseň
tebe hledá
stojící na paloučku

dobře se rozhodla
najít si právě tvoje řasy
sama krásná jak zimní sen
potěšit ale chce se i z tvojí krásy
a tak poslední sněhová vločka
právě roztála ti na řasách
trochu vypadá jak ta slza
ukrytá v tvých mokřinách

leskne se a voní
tvůj růžový květ kamelie
jsem tvůj žíznivý poutník
který tak rád ranní rosu
právě z tvého květu pije

v našich tichých chvílích
když chvěješ se mi v obětí
už rozbalená na matraci
přítmí a ticho jak v kostele
v očích denní chvat ti ztich

cítím tvoje dojetí
smysl času se pomalu ztrácí
oheň v krbu praská si nesměle

v přítmí mého vzrušení
klekám před tebe
a pohledem hltám ten tvůj květ
měkký a vláčný a voňavý
každý lístek znám už nazpaměť
jak se rozvíjí a vlhne
ten tvůj poklad růžový

jak tenkrát tvé řasy vlhly
pod tou poslední sněhovou vločkou
brzy na to já navlíkal ti prstýnek
pod tvou sněhobílou svatební vlečkou

na tvé kamelii teď třpytí se kapička
svou krásou nutí mě tvou vláhu pít
oheň z krbu z ní kouzlí diamant
olíznu jí
pak už jen tisíce kapiček slyším znít

často chodím z toho květu pít
a pramen nevysychá
už víc než čtyřicet zim
je stále připravený
uhasit mou žízeň
pak rozevře se a voní

jsem šťastný
že právě dáma s kamelií
stala se mojí paní