Niko!

ne z popela
ale z popelníku
jde číst
mé tělo vět

protože chladné ruce
žijí
ale nohy
z tipnutých vyhaslých cigaret

že chtěl jsem změnit svět

teď

tvůj niko chce jít dál
a ještě pomýšlet
o nocích o ženách
…


je myšlenka cigareta ?

posvítí na kroky
v zeleně tmavých ach
které mě zas tak zapálí
než přijde paní tma

která mě s láskou povznese
k obláčkům jsoucna z něhy

té nechám však jen písmena
z kouře ve zpovědi
o varování mědi
když se dívá k nebi
ke střechám kostela

kde jedna sivá dívka ještě seděla
a hlídala co ptačí výšky vědí

…


já ?

niko niko niko

vyplašil jsem tě hrdličko

i dnes v parku
rozmáčen v trávě
jak život jediný

tak co mi neseš ty můj ptáku ?

i jezírko plameňáků
je prázdné jak mé sny

že budu postávat aspoň na jedné tenké noze

a dívat se radostně ke slunci na obloze ?

zapomeň

raději na pevný líh a sbohem

nad ním ohřeji si
nejen své zkřehlé ruce

…


a se zápalkou na podzim
škrtám brunetky v mlze flirtování

lehce

čas vytasí arktickou blondýnu

na prstech ulpívání

…

mysli si že nad jejím tělem
jak v zeleném korzetu jak v noci nad jezerem
naplní se den

a cosi rozhořívá

a zatracen

na unylých lásek stín

…

každé jsi říkal má … ?

… má hrdinko niko
… mé doteky jsou jako
… varování dívko

… niko niko niko

má jasmín