Brečím...
Brečím...
Anotace: Mam fakt divnou naladu... pokazdy za posledni dva dny, kdykoliv pomyslim na svyho broucka, tak zacnu brecet... on to vi, jen nevi duvod (a ten nevim ani ja)... ale vsechno v ty basnicce je pravda... prosim komentujte to
a nevím proč
vždyť já jsem s tebou šťastná
jen ve svém nitru křičím
a žádám o pomoc
abych pro tebe byla krásná
nemůžu ti říct
že dva dny jsem probrečela
že žárlím na tebe
musím nechat slzy týct
a potřebuji abych si to zakázala
abych nemyslela pořád na tebe
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Vite co je nejsmutnejsi? on me proste nechal... nevim, ja byla fakt zamilovana, on tvrdil ze je taky (ale netrvalo mu to moc dlouho teda)... A ted chce byt muj kamarad... Jak si mam pomoct, kdyz ho porad miluju? nemuzu s nim byt jenom kamaradka, to proste nejde. Porad budu od naseho kamaradstvi ocekavat vic, ocekavat vztah, lasku... ale to stejne uz asi nikdy neziskam... Laska boli a hodne... az nebudu v depresi, mozna o tom napisu zas nejakou basnicku... ale ted to fakt nejde lidi... sorry, ale nejsem ve stavu, kdy bych toho byla schopna... takze timhle nejsis oznamuju muj mensi literarni vypadek... na dobu neurcitou...
08.04.2007 22:58:00 | qpal
Vím přesně o čem mluvíš, prožívám si to samé...ale hlavu vzhůru , chce se to prostě jen povznést nad sebe sama a žít...hlavně né přežívat..
01.04.2007 19:24:00 | Guardian angel