Buď má

Buď má

Na křídlech modrého motýla
jako kapička rosy ranní
spí dívenka co v srdci lásku nosila
než smutek z výšku padl na ni.

Jen tam kde hoří plamen svíčky
jen tam se zázrak skutečností stává
tam za zavřenými víčky
sen krásný pomalu se odehrává.

Stromy zelení se v jarním dni
řeka tempem svým si uhání
usmívej se, malá slečno
srdce své vkládám ti do dlaní.

chci aby se tvé rtíky smály
oči modré láskou ke mě plály
aby si byla moje malá víla
aby si o lásce překrásné snila.

Buď má,prosím.

Hoří láskou jejich srdce
jeden druhému se vzdává
jdou si spolu ruku v ruce
avšak-co to?
žárlivost a závist lásce za vyučenou dává

Už mě nebavíš, moje malá
ta slova bodaj jako nože
už tě nemiluji, to se prostě stává
oči modrý slzami se zalijí
do tmy šeptá tiché: cože?

Nehci aby si byla má.
...bez výkřiku omdlévá....

A tak chlapec ve slunném poledni
na křídla motýlí dívenku pokládá
na ústa rudá polibek poslední
a na cestu jí zamává.

Na křídlech modrého motýla
jako kapička rosy ranní
spí dívenka co v srdci lásku nosila
než on ,jejímu srdci nejbližší...
zapomenul na ni.

Usnula a bude spát
než najde se někdo
kdo ji probudí a řekne
,,Pojď Adi, já tě navždy budu milovat..."