Naděje

Přál bych si utišit, zabít je
ty myšlenky, co pořád straší mne.
Tvá něžná slova hřála mou duši, 
dnes je to matka, jež mé slzy suší.

Pod stejnými hvězdami a bez tebe,
každý večer koukám se na nebe.
Bloudím tmou a bojím se noci,
A hledám toho, kdo může pomoci.

Ticho večera šeptá mi cosi,
snažím se naslouchat, už slyším ty hlasy.
Jsou to ty, co táhnou mě k tobě,
utíkam jim, neb skončím v hrobě.

Hlasy ztichly, já kopal si už jámu,
nyní mám jasno, již nechci tvou slávu.
Já vzepřu se a přestanu se bát,
již nejsi ta, které chci své srdce dát.