sednem si do stínu
pojď zprava
levá ruka ta se vyzná
povím ti o vínu
o hladině co klesá
má to význam
že člověk přijde tam
kde už se neděsí
a nevadí když láska střídá adresy
že slova která dříve v temnotách
na světlo beze strachu
dlouhé áách
mám tolik otázek zvědavých doteků
když půjdeš ještě blíž
pošeptám v pokleku
pošeptám do tvých úst
o horku v slabinách
prolnem se splyneme
nesu tě přes svůj práh
pojď se mnou do stínu
doteky v noci
slovy za dne
pojďme si přiznat
co je vlastně velmi snadné
že slova nestačí že věty neumí
dvě těla proplést
ona v něm a on v ní
a možná stopy v písku
zbudou
než vítr ze všech sil
posledním výdechem
krajinu překreslí
pojď se mnou do stínu
sečteme roky kdy to bylo krásné
a já ti
tak jako nikdy předtím
o tom všem složím báseň
Naprosto úchvatné, úplně jsem se při čtení zasnila! :)
19.12.2023 23:19:09 | Lesní žínka
Možná že to je pravý smysl poezie, vtáhnout a oloupit..
O čas o trochu emocí a střípky budoucnosti..
20.12.2023 05:58:35 | poeta
......Poeťáčku...krásná a pro Tebe typická..poznala bych i bez podpisu/úsměv/....až jsi mě přiměl se zasnít i teď po ránu před odchodem do té olomoucké brrr inverze....
zasnít a vlastně paradoxně zklidnit....ta něha Tvého prožitku.....hezký den....Ji.
19.12.2023 08:14:18 | jitoush
Já v stínu tvého těla
teď bych ti přiznat chtěla
že ráda jsem se začetla...
i hlava se mi popletla
na chvilku
trošku
aaach
jako v snách
odtud odcházím...
18.12.2023 23:37:50 | cappuccinogirl