První noc

 

                                             První noc

 

Přišla jsi s úplňkem,

váhavě sedla na…

krajíček…

Košilka tenká, jak plátek

růže,

rozeznít srdce ve zvon mi…

zmůže…

a k rozepnutí zval…

knoflíček;

poslední…

„Pohlédni“,

… říkal její pohled,

„co já vím,

možná naposled…

Mám oči jak chrpy,

se stonkem…

zeleným…,

že po nich toužíš…

jen já …

…dobře vím.

Tak podej mi ruku,

… přitul se…

blíž …

mé měkké rty potom

ochutnat… 

smíš… a možná…i…

níž…

A poslední knoflík…?

Co s ním…?

Však víš…!“

Vložím svou ruku  

do tepla té…

tvojí,

prsty se propletou,

do běla…

spojí….

„Máš štíhlé

dlaně,

líbat chci… tě…

na…

ně…

 

Náhle z jasné noci

je pošmourné… 

ráno,

tvé oči co do tmy volaly:

„Ano!“

s mrknutím zmizí…

jak v obilí…

len…

Zbyla pravda ryzí…

vše byl… pouhý…

sen…