Nepiš nikdy víc

Mám se ptát
proč jsi tak chladná
nebo se pletu
v těch průtrží slovních neshod
do jakých jsme zapletení
bez východiska pravd
a prolhaných záměrů
ono to netaktně zabolí
ale osvobodí od pout krve hrubostí.


Nemohu to dále snášet
ty agrese na mou osobu

odpověz si sama
myslím že víš

tak nahlédni k slunci úšklěbků tubery
jež vykašlává kočičí zlato
což je evidentní faleš
takhle žít spolu
a vlastně nežít láskou vzezření.



Proprchává mysl neštěstím srdce
v našich venózních silách

tímto omlouvám se tobě
že jsem ti tak nechtěně ublížil
a na mou čest
ta krajinka zapomnění vůbec nepučí
kde tam syté oči luk
mi zablikávají zlehka sivý cit
a já se naivně v tom krásnu zelení
nepatřičně kymácím svým splínem.



Uzavřeme tuto kapitolu
s přítomného ticha
a ty uzamkni to naléhání
v zahřmění tvých přemrštěných nářků
a přízní country laškujících větrů
ať každý kráčí jinou cestou partnerství.


Skončeme to divadélko neopodstatněných kontrastů
nepiš nikdy víc
spál bych to nahořklou sirkou
tklivé pýchy výší zad.