Anotace: věnováno...
Mně stačilo slov pár.
Tvé ruce pracovité
a síla ducha deroucí se z hrudi, tak jako jarní tání.
Hydrangea anomala.
Mně stačilo slov míň
v tom dešti odpoledním
a nemusel jsi mluvit do svítání.
Pár slov Tvých
napsaných fixou
v lístcích na jabloně.
Chceš královnou, či děvkou
byla, bych?
V těch hrách se nevyznám
a nechci zemřít pro ně, otázkou tolik slavnou:
... být, či nebýt ...
Ne, nejsem zvyklá na dary.
Tvé rty, co nad ňadry se chvějí.
Jak by pak mohly mluvily o naději?
Mně stačí pár Tvých slov a Tvoje srdce čisté!
Láska převzácný to kov,
když my
v Tvých zahradách
jsme její alchymisté.