Anotace: věnováno...
Mně stačilo slov pár.
Tvé ruce pracovité
a síla ducha deroucí se z hrudi,
tak jako jarní tání.
Hydrangea anomala.
Mně stačilo slov pár
v tom dešti odpoledním
a nemusel jsi mluvit do svítání.
Pár slov Tvých
napsaných fixou
v lístcích na jabloně.
Chceš královnou, či děvkou
bych snad byla?
V těch hrách se nevyznám
a nechci zemřít pro ně,
otázkou tolik slavnou: ... být, či nebýt? ...
Ne, nejsem zvyklá na dary.
Tvé rty, co nad ňadry se chvějí...
Jak by pak mohly mluvily o naději?
Mně stačí pár Tvých slov a Tvoje srdce čisté!
Láska převzácný to dar,
když my
v Tvých zahradách
jsme její alchymisté.