S úplňkem
S úplňkem
dlaní bolestí utichlou
při tom rozmarném slunci
a ty's mi cosi šeptla
po ranním snovém rozbřesku
v kapkách ukrutných slz
již toho posledního dne
jak srny s jeleny
běžící a divoké
tou skrání trním koketných růží
co bodají v srdci mém
zarudlo díru prázdnot.
Prozraď hlásku lásky
jestli vrána zakráká nám
a peří černé se tak dostaví
z jedinečné razie
přislíbené vítru z plachet
jako naděj
jak spojit a vžít se do sebe
zlehka v to doufám
a cítím tě
ale nevím a odmítám
znovu v tvých dýšných vlasech
hlásat nešťastná přiznání
nepřežil bych to
s úplňkem mámivé krásy
ani však drahoušku i ty
napříště nemilovat
nezamilované sliby
nezasvítí nikdy
aniž bys to pod sukýnkou chtěla.
Komentáře (10)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Nechce se mi psát, chce se mi jen číst...tohle...zas a znova...už jsem si to dala třikrát...v hlavě prázdno, koment mi nejde, ale srdce plný emocí...
24.04.2024 14:02:08 | cappuccinogirl
Že je jaro cítit ze vzduchu, to ještě nic neznamená, teprve když je patrno z Dejvovy poezie, je skutečně tu:-)
Moc pěkná, brácho;-)
24.04.2024 10:02:52 | Žluťák
Velmi emoční, silná a citově laděná poezie. Máš barevnou kompozici kontur a metafory jasu i vrásnění ba roviny i kopce složité a vrstvené lásky popsané v textu. Velmi detailně propracovaný obsah jako šumění obrazu v rámu souznění duše i slova. Tvá laskavá, opravdová a 100 procentně podaná duší poezie se čte vícekrát a pokaždé vyznívá jako obraz Mony Lizy. Je prostě s formou na přemýšlení
a s hloubkou absolutní čistoty Tvého vyjádření srdce.
24.04.2024 09:48:39 | mkinka