ztichlé kontexty

po dešti rostou slova
zalitá slzami
a u mě je ticho

ticho lásky

žádné volání

je bolavo kroků po kamenných schodech...

z přízemí
se vracím do svého

dětský pokoj
veselejších let opuštěný je klidný

a šeptám táto

tady prales

obnovil jsem anténu

ale na naší frekvenci nulový signál
neotevře šumovou bránu

vyměnil jsem tvrdou šňůru až loni kdy odcházelo léto

už vím jak se ti špatně držel mikrofon

ale tenkrát
chtěl jsem klíčování opravit něčím trvalým
prvočíselným
aby čistá modulace nesla naše srdce
málo dělitelná na fragmenty událostí

našel jsem datový kabel
stíněnej
co nebude mít brum

nenutils mě to předělat

a tak já přijímám

elektromagnetický svět na rozličných frekvencích

poetičnem nadranc
ne
nejsou tu tisíce věcí rozptylujících klid

nelinka se přišla na chvíli podívat kde jsem

na prázdné stolky bych dal akvária

a pěstoval jak na začátku zelené rostlinky
připojil tam vzduchování
a svítil jim chvíli v noci

zas by tam byli šneci
a potom ve vodní zahradě za sklem
bych rád pozoroval rybky

teď tu jsou papriky u okna

a jak by rybky pluly díval bych se a díval

snívání



je tiché jaro zeleného pokoje i zeleného displeje
jako když zaleje

když vyrostou antény
postaví stožár
budu blízko nebi
s každým dvojnásobkem výšky
o pár decibel

slzy ionosfér mě nepustí do vesmíru

k záření z kosmu

a vlny se ohnou
zalomí
rozptýlí
nebudem si blíž

už jsi jinde


neznají tam software
kde mám tvá slova

nemohu je sem dát
vytrhnout z terminálu

ochudím čtoucí
o osobní

ztichlé kontexty

i tak jsem to já malý hvězdář
a ty to víš

chystám se říct lásce kde jsem doma