Temnota

Sestoupil ke mně zezdola,
vlasy stříhané dohola.
Oči černější než tma
a šacení barvy lna.

V ruce měl kosu a svíci
a já vida, že chce něco říci,
jsem mlčela
a tu jsem slyšela...

,,Tvůj život se již rychle krátí,
nezachrání Tě už ani svatí,
vím, co pravím,
víš kdo jsem?!"

Náhle mi v tváři úsměv ztvrd,
tvrdí mi snad, že mě čeká smrt?
Ach ano a velice brzy,
já začala tiše ronit slzy.

Pak za ruku mě něžně chytl,
mé starosti náhle smetl,
bylo mi tak sladce a blaze
a v té chvíli mě meč probodl skrze.

Uff byl to jen další špatný sen,
ale byl opravdu špatný?
Nyní mě čeká světlý den
a já to již nezkoumám...