Prosvítám.

Já sám po těžké černé noci

zlehka prosvítám.

Mezi mraky, ránem jak slunce zlaté

s paprsky naděje, zlehka stoupám, jdu už k vám.

Odlétli holubice, štěstí se zdá být vzdálené

leč pro touhu, lásku, ba i více

já mezi mraky smutku zlehka prosvítám.

Duše bílá jak ranní mlha nad řekou

tvé slzy, má lásko krásná

s nocí těžkou už dotekou

a úsměv zjasní tento letní den.

Já šťastný jsem s tebou

má lásko, zdá se mi, nebo nezdá tento sen.

Jsem tu a kropím tvé tváře letmým polibkem.

Má lásko

já sám, i s tebou

jen zlehka prosvítám...