Vdechuju vůni růží,
vzpomínám na to něžné
"Miluju tě",
co jsi mi tehdy řekla.
Znovu jsi mě donutila tě milovat,
pak jsi odešla a už ses nevrátila.
Ale já na to něžné "Miluju tě"
nikdy nezapomenu.
Má láska není stružka kouře,
co se rozplyne na denním světle.
Ale ty jsi prošla kolem s úsměvem
a nevšimla sis mě.
Koukám na tvůj portrét,
neprosím o tvou lásku.
Můj dopis není vyčítavý,
stále tě miluji.
Mé srdce bije divoce,
nepláču, nepláču...
Moje láska, je ve mně
a já zůstal sám. Jen mi je zima…
Vzpomínám na vůni růží,
co jsem Ti nosil.
I když se vše rozpadlo,
neprosím o tvou lásku.
Ale pořád tě miluji…
ahoj Honzíku, umíš to! Protože to svoje srdíčko máš na správným místě Světa...tam, kde Tvá milá právě dlí, jako ten hříbek pod jedlí", jak se zpívá...psal jsi to silně poetickým jazykem, a to je dobře tak...moc líbí a měj se, v, v
11.10.2024 02:45:42 | mapato