Sdrátované srdce

Sdrátované srdce

Po klapkách klavíru tvé prsty lehce tančí.

Noc unesla nevíru, srdce básní vyspravené

cválá s mraky těhotnými deštěm až tam, kamsi,

kde se tvá záře za obzorem ztrácí,

do poklidu nebeského zlatem protkávanou duši vrací

a tiše, svými ústy šeptá, aniž se zeptá: „Jsi to ty, má lásko…?“