Tvář na dlani

TVÁŘ NA DLANI

vzbudil jsem se do polospánku
naší ložnice a i téhle noci

ležela nahá na pravém boku
svou otevřenou dlaní na mém polštáři

mezi závěsy měsíc rozlévá svou chladnou záři
na zadeček mojí ženy

ten rozhodně chladný ale není

má ho vždy tak sladce vyšpulený

pro tóny mého laskání připravený

zbytek těla utápí se ve tmě této noci
teplé a smyslné noci

chvíli jsem váhal
mám-li začít hladit její tělo
a možná v ní i vzbudit touhu po milování

pak jsem si znovu všimnul
té otevřené dlaně mojí paní...

položil jsem svoji tvář do té milované dlaně

a nelitoval jsem...

moje slzy chutnaly trochu slaně...

štěstí rozlilo se mi v celém těle
asi jak věřícímu hříšníkovi
po rozhřešení v kostele

cítil jsem to její něžné teplo 
a vím že jsem se usmíval...

když pak padal jsem víc a víc
do blaženosti spánku
ještě přistihl jsem se
že si tahám za pindíka
jak to dělají malí kluci
s úsměvem jelimánků
na bradě ještě bílýho mlíka

a jak je vidět
někdy i ti starší...