Buď mou dvojí krví

Krása oděla se
do rtů nahé poezie
tu srdcebolnou siluetu
rozžhavených polibků
a třísla byla něžnivě tak vlhká
když jsem po nich prstem melodicky přejížděl
a tys mi šeptla
že se lunou vznášíš
a já tomu moc nerozuměl


ta půlnoční hodina mne vášnivě někam odhodila

Ach, kde mám oči
na tobě a jen na tobě v písečné kůži
tady řeka, co šumí Ochoch Oh

neplač pod nejtiššími hvězdami
tlumočí na nás leklé satény
abychom o tom zářivě snili
a milovali vůni lásky do skonání
její nebetyčné svobody.



Buď mou dvojí krví
a neuleť, padl bych jak balvan bojným skalám.