Pavučina snů noci

Pavučina snů noci
se domotala do mého svědomí
jak oběť belhané lásky
která želu
ve hvězdných můrách nenávratně zmizela.


Prozraď chřestýší osude
vrátí se někdy
či uštkla tu výmluvnost nadrobno
nadobro což...


Ono to umrle vyprchalo
tak piji ze studny bytí žal
a kalím do srdce černoryté splíny.


Kde jsi tvář v křoví života
nechci plenit osvojené touhy
i ta vážka lordu střemhlav letí
a vášní ježí roztomilé maliny.


Je snad hloupé si je ochutnat
tak sbírám boré odhodlání
ale neutrhnu ani jednu křehkost
sám chřadnu v tom parném ránu
kdo však tě červená holko pohladí
snad medvěd čumákem chlupatě hnědým
snad mstitel hrubých růží
od konce meče i šavlí bezejmenný
a možná prostý Já svrženec
budu teď slyšet šumět lesy
a slyšet jejich modrá moudření.