Báseň jen pro jednu ženu

                      foto: Pexelx

Báseň jen pro jednu ženu

všechno je němý
i upovídaná meluzína
či hukot vodopádu
houf dětí jdoucích z kina
v lese
když zrovna řežou kládu

má kytara teď může zpívat
beru ji na stěně z věšáku
a prsty projíždím těch šest strun
tak jako vlasy milované ženy
kterou bych hladil a objímal
a v rytmu našich vzdechů
kývali bychom se spolu
jak ve větru topoly
jí pak posadil bych jako královnu
na lesní trůn

je rozladěná ta má kytara
a tak jí říkám "mám tě na ptáku"
za chvíli ale už
rozespívám tyhle čtyři stěny

nasazuju novou ladičku
přímo hladím těch šest strun
a provokuju náhodný tóny
měkký tóny
jako bych hladil lasičku

začínám jí hrát
snad nepropadne melancholii
noc už háže delší stíny
dny se pomalu krátí
vlastně normálka
vždyť už brzy tu máme září

zprvu jsou to jen akordy
nějak spletené do sebe
pak už formuju melodii
a ono se daří

hraju ve zpomínce
připadám si jak anděl strážný
který právě opustil nebe
aby zamilovaným splnil
jejich nejvroucnější přání

a tak házím tóny do ethéru
a ona ví už
že teď hraju jen pro ni
tu skladbu jen pro jednu ženu

možná derou se jí právě slzy do očí
však ani ty moje nezůstanou suché
pomalu vstávám
a kytaru věším zase na stěnu

otevírám okno
kdesi v dáli je slyšet pilu