Anotace: Tato spadá do pomyslné série ,,latinských" básniček, zasvěcených komplikovaným láskám - však to, básníci, znáte sami... :-)
Vidím krásu člověka,
na mě tu však nečeká.
Uhání, já spěchám za ní,
chci ji pojmout do svých dlaní.
Lidskou krásu vídám denně,
s deštěm prudce stoupla v ceně.
A co těší smutnou duši?
Všechno, co jí nepřísluší...
vídám denně nejen krásu a ten déšť všechno smyje...
03.09.2024 01:41:37 | enigman
Řekni, zhoustnou přeháňky s tím, jak život pádí vpřed? Nebo se Ti s opakujícími se kroupami rozpadne deštník...?
Tak či tak je to pech, - milý enigmane. Kéž alespoň malý ždibec krásy ulpěje, zůstane Ti k potěše...
06.09.2024 17:13:58 | Rozmarýna