pláč stromů

voda se prý vrací ke kořenům
je to znát
boříme se v bažině s dřevěnými špalky na zádech
abychom se trochu ohřáli u ohně

klopýtl jsem a padl do černozemě
ležím
a pozoruji pláč stromů

podzimní listí mi připomíná plaménky

připomíná mi srdce vyhaslého života mého

zatímco ty čekáš žár

přinesu ti dříví ke kamnům na chatě tvé samoty
kam jsme se chtěli ukrýt
před smíchem oranžových dýní

přivstal jsem si
probudil mě pátrající vrtulník

nenašli nás

slyšíš ten pláč stromů
že ani my neznáme jak jít k sobě

vrátit se zablácený
budu potřebovat tě požádat o pomoc

je to velký kus tvrdého dřeva

a stromové čekají že přijmeme ten žal
kdy ti kteří klopýtli pod tíhou ztrát odcházejí tiše
a nacházejí nehledané

slyším tě jak ležím na zablácené cestě
a ty už máš venkovské šaty
ony hřejí víc než já

já vím
půjdeš do mlhy za chatou ve stráni je studánka
přineseš vodu
a budeš si myslet že jsem se jen opozdil
že přijdu
jako vždycky...