Držíme se za ruce

Je začátek února, 
ale mží jak v listopadu,
držíme se za ruce
a to mi stačí.
 
Bloudíme městem,
chodíme v kruhu
jako uvěznění
ve skleněném sněžítku.
 
Podloubí starých domů,
všelijaké krámky
a nad nimi zvědavá okna,
co mžourají v šeru.
 
Socha na špičce střechy
zlověstně, nebo ochranitelsky
rozpíná svá křídla
nad celým náměstím.
 
Výlohy kaváren
se svařeným vínem,
maličké cukrárny
plné sladkých větrníků.
 
Svítící restaurace
s talíři teplé polévky,
voňavá čajovna,
kde určitě cinkají zvonkohry.
 
Náhle se rozprší
a mě rozklepe zima,
rozeběhneme se
a bereš za první kliku.
 
Je mi jedno,
kam se uchýlíme,
držíme se za ruce
a to mi stačí.
 
(18.2.2024)