psí

hvězdy
dne za nocí
září
nacházejí nás
pod jasnou oblohou

a já se ztrácím ze tvých tváří
k plavení se tmou
s Amorem nad vodou

snad měl se ptát
nadějné
romantiky cest ve snářích
proč jsi toužila znát věrná slova...
když měsíc šel tichý nov
i já uvnitř lásky zněl

jestli v souhvězdí šípů zlomeným srdcím pomohou znova

hvězdáři?

víš …


to já sám chtěl
spadnout ze sněhových ševelení do tvého srdce

a hlídala jsi mé slunce
v zimě
jen mraziví sní u věží
a pro jistotu
neobjevili se v oblacích klíče

já zatím studoval pas jak obruče
s nimiž letní dívky cvičí když chtějí
v nebi …
sněží
ale hvězdy dne za nocí září
nacházejí nás pod jasnou oblohou

a já sám bych rád věděl že nebe nepředstírá

milující svity
že tepy jsou city
ty a já a já a ty

jsme tady jsoucí

ty

díváš se teď na mě jak na zjevení
že tolik slov jsme nechali si nevyřčených

že jsi skutečná a prostě mou milou


nelinko má
lásko

víš že jsou dneska básnířky
které se dívají skrze mne
a hledají hvězdáře s mapou

my jsme již v jiných dimenzích srozuměni

psí prosím počkej tam na mě

já

ještě vcítím vesmírný ňafot