Jeřábi

Jeřábi…

Obloha večera pod peřím šedne,

vzduch melodií jejich hlasů tepe.

Prohlédnou rázem všechny oči slepé,

když hejno jeřábů náhle se zvedne.

Co nutí je k poutím rok, co rok,

sotva jen podzim udělá krok

nebo se jaro přiblíží,

bojovat se zemskou tíží…

Letí si, netuší,

že promluvit do duší

dokážou svou smutnou krásou,

jak ty, když se podíváš,

srdce na dlani máš…

Jak jeřábi tančíš,

má lásko…