..půlnoc dosypaná..

P r o t á h l a

jsem se tiše
dírkou klíčovou

Zapískal notu vzkazovou

Tón smyčců, žesťů smíšen
bych křídla k letu roztáhla…

Byla už půlnoc dosypaná

Stejná, jak mnohé předchozí

..a přitom tolik jiná

/ to jsou ty úhly pohledů;

* když koukáme se zvečera - a potom zrána *
* když času málo - nebo moc je k explozi *
* když z vteřiny je věk - a věk mžik oka stíná *
* když pára vyprší se - zmrzle do ledu… *

Co asi pak je mezi svobodou a láskou?

Jak křehké sešití je vlastně svázání?

Jak vůbec vypadá ta duše s černou maskou?

A mohou odpustky někoho zachránit?


I ve větrném těle srdce tepe svojí
ačkoli víc jsem nahá, než se vlastně zdává

Jsem silná, křehká / někdy se i bojím

Mám více těl, jsem možná vícehlavá

A empiricky dím, že nikdy nepostojím…

Zvířil mne chodidlem

/ mě samotnou baví ten jeho detailový cit
a smysl pro humoru kus /

vždy promíchá mi myšlenky;

jako by koktejl ze mě chtěl si pít
poslouchat teskný blues
a vůni koření ucítit pod nosem

**

Já zaklonila mírně hlavu
když bříškem prstu přejel linku od čela až ke břichu

A pak se z mých úst řádně napil, řádně nadýchnul

…a já ho sebou zakryla. A společně se zamotali do větrných hávů…