Dívka

Viděl jsem dívku jedinou,
nad rozkvetlou květinou.

Svírá v dlaních květinu,
růži od svého milého.
Svírá ji věrně do dlaní
a hladí lístky okvětní.

V myšlenkách na svého milého,
a květina, jako pyšný páv,
jako kočka, co vrní na okně,
tulí se k prstům bezmocně.

Přijímá péči a zázemí
ve dnech, co zdají být jen nevšední.
Ví, že je v lásce spojení,
a ona nevnímá svět kolem ní.

Jak prostou růží jedinou,
jak skromná a tak vzácná,
s cenou vyšší než zlatý důl,
předlohou prostým básníkům.

Cítit je lásky esence,
dívky oddané v milence.
Hloubce citu se oddává,
a já už vím, že se nikdy nevzdává.

Pečujíc o krásnou květinu,
ukládá jí, jak dítě v peřinu.
Po druhé, po sté snad voní k ní,
ve dnech, co zdají se být nevšední.