vydržet??

vydržet
návaly zimnice
nedovolují mi těšit se na jaro očí

oči jsou zalité pálivými slzami

můj život letos končí

nedokážu nic

čím dál víc bezradný



myslel jsem že zvládnu přečíst dlouhý text


koukám na něj

a nic

zimnice postupuje po těle v mravenčivých vlnách

držím se strnule
ale bolest neustrne

opouštím ji vzpomínkou na rodiče

jaro a zase jaro

kdybych tak znal budoucnost kdy moje srdce utichne


musím se zbavit věcí a zase ta zimnice

dělám si naději na trochu polévky

...

tvé mlčení chutná jak snídaně s AI

ale proč musím
proč musím uvěřit že jsem jenom pytel chemikálií

rýsuje se remíza

se mnou padne i moje bolest a dál už nebude nic

a zase ta zimnice

přichází ve vlnách mého těla
je jako voda

ale na stolku u lůžka v suchu tiká budík
a na kamnech se z pokličky na hrnci shlukují kapičky

syčí mi připomenout že udržuji oheň díky dříví

už aby bylo pozdějc

ale zimnice neslyší na žádné prosby

přece nemůžu mít zvýšenou teplotu
když tu nejsi

tak co mi zbývá než … konec?

mohla bys to lásko zamíchat?

dívám se jak na bílé stěně
tmavá keramická strážkyně

nedívá se zrovna nadšeně

já kvůli ní vstanu

přece nejsem keramický
ona taky ne

myslíš že už ta rýže bude?

cos dělal celý den?

a jak bylo v práci?

a už jsi byl v té nemocnici?

viď že tam půjdeš?

co je to za otázky – asi jako když stojí krabicové mléko
a vedle sladký kečup

hlad a potom zevlovat a nikdo u dveří

ještě to nepřichází