Víme

Lásko z mého snilkovstvi,
dívko ke mě co zapadáš.
Nesu ti v řádku poselství,
možná jdeš spát, možná teď vstáváš.
Záleží na jaké části si světa,
ať jsi, kde jsi, když mě čteš, tohle je jen naše planeta.
Jsme tak uvnitř silní, že nikdo už s námi nezametá.
Dívám se ti do očí,
tiše, bezeslov.
Jsme jací jsme.
Smysl v lásce,
té není nikdy dost.
V neskutečnosti našich přání,
v jedinečnosti na srdcích doteku.
Píšu když mám zrovna zdání,
píšu jen, že mi to dělá radost.
Bez povzdechu.
Ať už stojíme,
nebo jsme v pokleku
Už se nebojíme
skuteční bez převleků.
Stránku ke stránce, píšeme krok po kroku.
S vděčnosti s úsměvem, v levém mém
a tvém pravém oku.
Vždy najdem místo, kde se spojíme.
Třeba na stěně třeba na vlaku.
Jako ocasky v srdce, dotek tlapek.
Jak na to?
Víme.Pomalu rok po roku.