Když pláčou housle

housle pláčou

když loučím se

s Tebou

...

zvuk smyčce

jak píseň

bez konce

...

připomíná mi

Tvé něžné ruce

...

zvuk letí jak okřídlený šíp

bolest zpívá v temném pláči

hvězdy ze skla prší do očí

zatímco svět spí

...

přeji si Tvůj návrat

mám Tě stále rád

lásko

...

NAMASTÉ

má duše se klaní tvé duši

...

přes pavučiny

zapomenutých objetí

něha křehce splývá

v zahradě

pod hvězdami

smyčec loví kousek ticha

...

mé srdce bourá

pradávná prokletí

tisíciletá růže

se domáhá

spásy

...

každá struna

svůj příběh volá

touha v tónech

Tě znovu hledá

stíny ztracených snů

jen Tvůj hlas utiší

...

jak spálit tíhu

co mě svírá

jak najít světlo

co nikdy neodchází

na strunách času

hledám Tě ve vánku

co někde dýcháš

...

kde Jsi

...

a proč už Tě nevidím

proč necítím Tvé chvění

ve vzájemném milování

jak propletené listy

na stromě poznání

...

slíbilas mi věčnost

kde láska neumírá

teď hledám Tě v prázdnotě

která se neskrývá

...

proč ve svém snu bloudím sám

proč zůstal tu jen šepot prázdný

kdo skryl Tvůj smích

a Tvé doteky

před světem mým

...

s každou písní

a každým tónem

jsme si blíž

když díváme se na sebe

ve svém vlastním srdci

...

prázdno je klam

to vím

víc než síla lží

je střípek pravdy

co mi chybí

...

že už se nevrátíš

že už se nikdy nevrátíš

...