vítr pláče
jak starý strom
bolavé vzpomínky
unést by chtěl
...
na svých křídlech
nese váhu motýla
co krouží ránem
kruhem ticha
kolem květu
do zlata slunce
oděném
...
v tom malovaném snu
záříš
jak opuštěný anděl
...
motýlku co v kapce rosy
zrcadlo hledáš
louka vánku
ti šeptá tajné věty
jsem tichá krása
co byla stínem
zmizelá tvář
ve vráskách let
...
vzpomínka šeptá
v záhybech času
nic není věčné
jen tajemná záře duše
...
ještě stále máš oči plné ledu
roztopím je
na horizontu mrazu
na cestě prachu
na které jsi se zapomněl
dívat
a vidět
...
a když šeří se
a hvězdy padají
jak ztracené těžké květy
...
když znovu dýcháš vůni svítání
a noc se ztratí v dálce
zatoužíš být zas motýlkem
co nikdy neuvadá
...
Název díla: Motýlí Sen: Nevadnoucí krása v rytmu veršů, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
Poezie je úžasná. Poznávám ji po kouskách, až teď a žasnu, jak nádhernej je to květ...voní mi a obdivuji, co všechno v sobě má - cit ve všech proměnách...syrovost, křehkost, emoce, které dávají zabrat, ale Múza si s nimi poradí... poezie je potěšením, vzpruhou, lékem , slastí a někdy snad i pastí, do které se chytíš, ve které bloudíš a přesto nechceš najít cestu ven:-)*
Tvá báseň je plná krásných obratů, užila jsem si ji:-)*
11.03.2025 22:07:37 | cappuccinogirl
Milá cappuccinkogirl, Tvá slova a myšlenky mi tak silně rozechvělo mé srdce, až mne to téměř katapultovalo někam do devátého nebe :-)
A to se mi stává jen tehdy, když ke mně promluví skutečný básník či básnířka - to hluboké zachvění citu a emoce, co ve mně zarezonovalo...
Tvé komentáře v sobě nesou hloubku a život.
Děkuji Ti...
11.03.2025 22:17:54 | malé srdce
opäť krásné
11.03.2025 21:42:51 | Bosorka9
Ahoj, tak velmi mě v současné době psaní a literární tvorba osvobozuje.
Po těch dvou velmi těžkých traumatech je to má skutečná a jediná terapie, která mi pomáhá.
Děkuji Ti za zastavení a komentář. Vážim si Tvých návštěv.
11.03.2025 21:48:22 | malé srdce