Snová symfonie
Snová symfonie
jak křehká skla
lámou se sny
když spíš
...
v hlavě zpěv ptáků
co nikdy neslyšíš
...
chytám ty střepy
co z úsměvu ti zbyly
...
ticho tě hladí tam
kde nenajdeš stisk
...
blízkost je prázdná
...
pouto lásky
je zámek
a klíč šeptá
ty jsi můj svět
tebou projdu
i když se bojím
co ukrýváš
...
v očích máš zářivý třpyt
pod lampou tmu zhasínáš
...
bloudím tvým srdcem
jak papírovým bludištěm
...
našel jsem začátek
či konec kruhu
...
z nitek světla
utkám déšť
co smyje stopy
na mých cestách
...
pod prachem času se schováváš
...
tvé srdce je moře snů
co pluje bez plachet
vlny zpívají do nekonečna
...
každý sen je zázrak
který mne k tobě vleče
tvůj svět je bludná bárka
...
jsem kotva ztracená
...
Název díla: Snová symfonie, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Krásné verše milý kamaráde, kdy slovo putuje myšlenkou a v hloubce křehkosti Bytí; v poslední větě je trošku "nevědomé" naděje, protože kotva nikdy nemůže být zcela ztracená, jinak by nebyla kotvou, kotva ti dává svobodu zakotvit v jiných /nových? vodách, mělčinách a přístavech a ta samotná voda (všehomíra) propojuje to (zdánlivě minulé) s tím přítomným okamžikem. A to propojení zesiluje to, co má příjít a zcela se nevzdává ani toho, co se stalo, co zabolelo, co spojilo dvě duše v jednu jedinou, tak jako ten oceán a přístav, který třeba právě tu Tvou kotvu něžně a toužebně hledá. A protože je to voda a její rozhlehlost, co je mocná, není ani vyloučené to, že se to krásné z minulosti s tou přítomností zase propojí...
13.03.2025 19:58:08 | Martin Kredba
Děkuji Ti, vzácný Příteli,
kotva je také symbolem jakési stability a jistoty.
Od chvíle, kdy mne opustila má milovaná žena,
jsem tuto jistotu a stabilitu ve svém životě ztratil.
Myšlenka ztracenosti nám pomáhá pochopit,
jak často se v našem reálném životě cítíme být ztraceni
nebo bez pevného bodu ukotvení.
Je to jistá parafráze na to,
co člověk říká,
jak myslí,
ale jinak to cítí ve své duši.
Na povrchu můžeme působit sebevědomě a vyrovnaně,
ale hluboko uvnitř můžeme zápasit s nejistotou a pochybnostmi.
Duše je složitá a plná protikladů,
a tak se snažíme najít rovnováhu mezi tím,
co říkáme navenek,
a tím, co skutečně cítíme uvnitř.
Tato vnitřní kotva nám pomáhá najít cestu,
i když se zdá, že jsme ztraceni.
13.03.2025 20:13:18 | malé srdce
Začátek a konec kruhu? Tak to jsi jsi ve splývavé krajině:-) Moc hezké dílo, krásně vedeš nit, tkáš koberec, co dokáže vzlétnout ke hvězdám a dotknout se snů, i když bloudíš*
13.03.2025 10:13:02 | cappuccinogirl
Milá cappuccinogirl, byla to Terezka, která mne naučila hledat otevřený kruh.
Jinak Jsi velmi vnímavá čtenářka.
Obdivuji Tě, jak dokážeš číst básně.
Všiml jsem si to u Tebe už mnohokrát.
Ne každý to dokáže.
Je to umění, které Ty zvládáš bravůrně.
Přesně Jsi definovala můj postup při skládání básní.
Je to skutečně absolutně přesné vidění a vyjádření.
Básně tkám nití srdce
a tkám koberec výsledných pocitů a emocí.
Samozřejmě, že i myšlenka mne zajímá.
Ale to hlavní o co se usiluji ve svých básní,
je vyvolat ve čtenáři určitý pocit a emoce -
to je ta hlavní niť, kterou tkám koberec poezie
a to je pro mne důležitější než samotná myšlenka.
Snažím se, a to zcela vědomě, do té které básně vložit také určitý druh energie.
A proto, kdo čte mé básně,
většinou je vnímá právě přes pocity a emoce.
Myšlenka je v mých básní spíše okrajovou záležitostí.
Je sice v každé básni, ale je jen naznačená jemným nedokončeným tahem.
13.03.2025 19:22:44 | malé srdce
Písničku jsem si pustil a líbí se,
líbí se mi, jak to někam plyne z
ústí řeky do moře, ST.
13.03.2025 09:03:20 | dělnický básník a prozaik
:-) milé malé srdce, myslím, že jsi na správné ceSTě :-)!
13.03.2025 07:34:04 | Fany