Cesta osamělého srdce
Cesta osamělého srdce
kam vedou sny
když se rozplývají
kde jsou ty cesty
co vedly k naději
...
kde jsou ty hvězdy
co svítily v noci
ve světle pod lampou
ztrácím se v prázdnu
...
jak mlha nad řekou
co tiše mizí v pláči
v ozvěnách slyším
dětský smích
...
Pavle
mohl jsi být můj syn
kdyby ses mi narodil
...
jen jedinkrát zaslechnout to slovo
táto
...
ztracené srdce co čekalo na zázrak
v polibcích milované ženy
...
vzpomínky na břeh vlny hází
vzdálené hlasy šeptají
a ostrov duše
v samotě uvězněný
...
Veroniko
mohla jsi být má dcera
kdyby ses mi narodila
...
jen jedinkrát zaslechnout to slovo
táto
...
láska však odplula za jiným břehem
v srdci zůstává jen prázdný sen
jen stíny na pobřeží
...
stále hledám tvé stopy
čas je smývá pryč
jak písek z moře
...
slzy pláčí
vzpomínky se vlní
kde jsi má lásko
kde jsi
...
proč jsi mě opustila
...
tvůj obraz mizí
v srdci mi zbyla
tvá něžná píseň
a moje slzy
co smývají sen
...
Název díla: Cesta osamělého srdce, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tak tady mi ukápla nejedna slza, hluboká, citově hluboká báseň a číst jsem si ju musela opakovaně.
13.04.2025 00:51:31 | Sidy
Tak toto je hodně hluboké, milý Zdeňku, kamaráde, tak opravdové, podstata lásky, co pokračuje ve své nahotě, vyznání a upřímnosti v kotvě, které nejvíce věříš a kterou použiješ v tom nejkrásnějším a nejbezpečnějším přístavu. Krásné...A někdy i věci v možnostech jsou opravdové a dotknout se nás v té naší hluboké čisté studánce, i to je realita nekonečného Vesmíru
01.04.2025 22:59:43 | Martin Kredba
... jen jedinkrát zaslechnout to slovo - táto..............
To bolí... všechno se ve mně sevřelo... :-(
01.04.2025 20:50:46 | Helen Mum
Děkuji Ti milá Helen Mum za Tvůj komentář a za návštěvu.
A ano, bolí to... bolest asi k životu patří... :-)
02.04.2025 12:06:24 | malé srdce
Tohle je velmi emotivní báseň.
Jako by se - vylila z břehů a je to dobře, asi bylo potřeba - určitě bylo...
"Kdyby" - někdy zatraceně bolí, srdíčko*
dobře, žes to dostal ven
je na povzdech, že díky smutkům a bolesti vznikají jedny z nejsilnějších děl
30.03.2025 01:04:53 | cappuccinogirl
Ano, tak to je. Ta emotívnost vychází z prožitého. Báseň je opravdu velice osobní, řekl bych až intimní. Tak, jako píšeš, je to někdy opravdový paradox, že ty nejsilnější díla vznikají z prožité bolesti.
30.03.2025 03:06:28 | malé srdce
