Já musím vidět světlo svíčky – kterou nechala si
s paprskem duše záhadné pro proudy času snů –
sám u obrazu Tvojí krásy
zemřu v neznámu
Jen pomalu se točí mlýn pod mračny na horách
nesměle poblíž známé chaty Láska tiše sní –
ve hříchu Martin a Hannah překonávají strach
tělem oškliví – v objetí překrásní
Až opět ruku položím na Srdce laskavé
a ve Tvých vlasech naleznu bydliště dávných pravd
pak půjdu tam kde moje kroky – možná váhavě
uniknou sklepení u hradby dávné moci křivd
Jsi daleko jsi daleko – až někde u Rýna
kde Tvoje Láska k Nekonečnu tiše zhasíná
Závěrem - diletantskému básníkovi nevěřte!
Vždycky se musím usmívat, jak o sebe tvrdíš, že nejsi básník Arnokulte. :-)
Ty Básník rozhodně Jsi.
04.04.2025 22:47:20 | malé srdce
To mne těší. Nicméně zase dlouho asi nic nenapíši. Cokoliv po sobě přečtu - mám vždy chuť to hned smazat. Tady na LITERu jsou mnohem lepší básníci - a zvláště básnířky.
04.04.2025 23:51:21 | ARNOKULT
Diletantskému básníkovi bych možná nevěřila (pokud bych ho poznala)
tady ale diletantismus není a tak věřím
téhle básni
vše, co nese*
01.04.2025 17:12:45 | cappuccinogirl
mám rád mlýny...
01.04.2025 10:51:12 | enigman
Zde (poblíž Freiburgu, kde Heidegger působil) jsou v Černém lese časté.
01.04.2025 11:00:06 | ARNOKULT
https://youtu.be/KpopMVesOSo
A třeba je tak blízko a ani o tom nevíš.
01.04.2025 10:08:52 | Krahujec