na loďce pluje
tichým mračnem
jak zahradou
černých růží
kde stíny hrají
šach mat o její duši
...
hvězdy se koupou
jak perly v moři
v obrazech staletí
voda je zrcadlem
na kterém tančí
padlý anděl
s jedním křídlem
...
odrazy hvězdic
prší zespodu
ztrácí se v kruhu
bez počátku
bez konce
je její láska
každý krok zpět
víc bolí
než hřeje
...
hluché stěny
za kterými
zívá prázdnota
...
vráska marnivá
i ona chce být krásná
v záhybech kůže se skrývá
stydí se
jak zvráskavěla
...
neslyší když jí říkám
mám tě rád
nejsi sama
...
ona však osaměla
protože na mě zapomněla
...
i oči slepých vidí víc
za clonou je světlo
jenom pro sny
...
už nevěří na zázrak
...
cesta nekončí
jenom se dál vine
jako had
co se v trávě mihne
...
každý nádech
vede k pláči
a každý výdech
k smrti kráčí
...
roky jako kapky
v dešti padají
na duši ji stékají
každá slza je příběh
co se ztrácí
...
Název díla: Vráska marnivá, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
mně se zas líbí naprosto vše - jaks to dal
dívám se na ten skvostný vizuál
a bez čtení poslouchám ty smyčce a textu slova
a protože smyčce miluju, jsem unesená - i kdybych měla krku provaz
:)**
03.04.2025 09:40:42 | šuměnka
:-) pěkně, malé srdce, pěkně :-)!
03.04.2025 08:09:21 | Fany
hluché stěny, za nimi prázdnota... tohle se mi líbí moc
a pak taky
každá slza je příběh, co se ztrácí - ale tady, srdíčko, když dovolíš, tě kapku vsunu do mýho nacítění: každá slza je příběh, co se vpíjí:-) a to je lepší osud, pro slzu i pro příběh...co se vpije, se neztratí, jen si to najde své místo - a pokud se příběh o duši vpije do duší, pak tahle slza, tím, že skanula, obdarovala... a pokud se slza i s tím příběhem, co nese, vpije do země, pak může být vláhou, co dá život květu...tož tak, snad se nebudeš zlobit, že jsem - takto...:-)**
02.04.2025 22:45:27 | cappuccinogirl
Svou verzi jsem myslel tak, že příběh - to je náš život ( to prožité )
a naše vzpomínky ( to je ta slza )
a vzpomínky časem blednou a ztrácí se.
... tak proto - ztrácí se...
Ale Tvá verze je velmi krásná...
02.04.2025 23:31:20 | malé srdce
Děkuji za tvé dovysvětlení. Příběh života přináší i odnáší, je jasné, že všechno neuchováš, mnohé se obrousí (vyhlazené oblázky okamžiků) a něco se opravdu ztratí...děkuji i za tvůj nástin, i s ním tedy souzním*
02.04.2025 23:41:51 | cappuccinogirl