Každý den je dárek
Každý den je dárek
v plátěném pytlíčku
dostal jsem k svátku
tisíc barevných sklíček
a k tomu prázdný rám
...
vytvoř si mozaiku
řekne ti
kdo jsi
...
a tak jsem vysypal
všechny ty tvary
a začal skládat obraz
...
každý nový den
jak neotevřený dárek
co čeká na objevení
jsem rozbalil
jedno překvapení
...
východ slunce
jak první tah štětcem
maluje svítání
šálek ranní kávy
objímá mě
hřejivým dotykem
...
náhodný úsměv
neznámé ženy
v něžném polibku
ukotvený
...
zapomenutá cizí slza
ukryla se
v pláči deště
...
jiskřivý drahokam
vzácných okamžiků
ve večerním západu slunce
jak poslední tah štětcem
...
vše má svůj začátek i konec
jeden život jak jeden den
krásně zabalený
...
každá chvíle je dar
uzlíček malých zázraků
co netrvá věčně
...
a tak jsem den po dni
skládal střípky štěstí
...
jeden úlomek slunce
pohladil mi tvář
druhým jsem
promluvil k duši
a vložil do srdce chvění
...
v symfonii okamžiků
dýchal jsem život
...
než jsem zapomněl na své štěstí
...
Název díla: Každý den je dárek, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Skvělá báseň, nádherná mozaika, ten závěr bere dech a rozechvívá... ale já i přes to rozechvění najdu sílu říct - že bych ti přála, aby ti tahle mozaika dala zabrat, abys v těch střípcích stále hledal, nacházel, aby ti vždycky nějaké zbyly a podněcovaly ke změnám...jako když rozebereš strojek času - a skládáš a noříš se, ale vždycky nějaká ta matička či šroubek - zůstane ležet na stole, i když bys přísahal, že už máš hotovo - a poťouchle, zvídavě na tebe jukne - tak človíčku, co se mnou? Usmívám se, taky si skládám, mozaiku svých dnů...a miluju to tvoření a miluju ty puclíky, které mi daruje každej novej den - abych si mohla hrát, mračit se, soustředit, plynout a usmívat:-)*
09.04.2025 12:46:27 | cappuccinogirl
Cappuccinko, děkuji Ti za opravdu velmi hluboký a krásný komentář.
V Tobě je tak neuvěřitelná vnímavost srdce, až mě jímá závrať.
Jsi člověk, který si nese ve svém srdci opravdovou hloubku duše.
09.04.2025 21:40:23 | malé srdce
já skládám z kuliček, ze sklíček, z barev
proplétám uzlíky, vyšívám nitky
lepím a formuju, kochám se prazvláštním tvarem
čmárám i vkresluju, srdíčka, spirály, kytky
:)**
díky - nádherné téma!!
09.04.2025 11:38:11 | šuměnka
Kdysi jsem měl jednu takovou zvláštní úchylku.
Měl jsem jednou takové zvláštní období, kdy jsem potřeboval hladit různé lahvičky různých tvarů, prociťovat jejich tvar a dotek, teplotu do těch nejmenších detailů. Neumím to lépe vysvětlit. Trvalo to možná rok až tři to období. Prostě se to jednou objevilo a potom to zase samo od sebe zmizelo. Doteď nechápu, co to se mnou tehdy bylo. Prostě takový flaštičkový maniak, flaštičkový fetišista:-D
Ani nevím, proč jsem si na to vzpomněl při čtení Tvého komentáře:-))
09.04.2025 21:34:31 | malé srdce
díky za tu nádherně sdílenou vzpomínku niternosti :)**
cením si takových drahocenností
to jsou pro mne okamžiky, kdy přesně ví, že právě pro tohle se žije
a flaštičkový fetišista by byl náramný námět na báseň - moc tě objímám
krásný den Zdeňku _:)**
10.04.2025 08:44:44 | šuměnka
