Brouček

Vytrácíš se jak plující mrak,
nechápu proč je to tak,
už je ze mě pouhý vrak,
jsem jak prázdný vak.

Srdce s rozumem si hraje,
říkám si nic se neděje,
čas stále rychle pluje,
byla to nová naděje.

Pohltila mě tma prázdná,
nebyla to cesta snadná,
nechtěla jsem být zklamaná,
ale byla jsem zadaná.

Můj strach mě svíral,
svými slovy jsi mě líbal,
a osud výšku nabíral,
a pak jsi všechno zakopal.

Bude mi chybět dotek tvůj,
i to jak jsi říkal stůj,
dával jsi mi usměv svůj,
ten léčil špatný den můj.

Ale já nezapomínám,
a svůj chtíč proklínám,
jen to tvé broučku slýchávám,
tedˇjen naposled ti zamávám.