co se to stalo

co se to stalo

vesmír

zři

co se to stalo s rukami
po probuzení
je sotva cítím

co se to stalo s tělem … mým?
po milovaní
zamotaným do galaktických sítí

co se to stalo s duší … mou?

jak vlásky ekliptiky tvé se třpytí
ale ty nejsi princeznou
sluncem
i mého žití

* a proč jsi?

jen obyčejnou rybářkou
v přístavu lan
z nichž rozervanost nití
mě odvádí do moří

jsem to

já?

nebe pán?

který se připojí
ale srdci
nic nedám

ty deštíku … květinám?

podmořským hvězdám

ale kterou mám vzít ze dna oceánu

jen jedinou

vynořím se s ní z moří
a ona
není … mou?

není láskou?

jen sirénou kterou pustil

vrátný ze středečního flámu

jaké štěstí
je u mě
je víkend ticha
čeká nás vápno cement křemičitý písek

co se to stalo s rukami

a v záňadří ta tíha

cihly nějak váží
nad hladinou více

snad odešlo mé nadšení s vlnami

snad mi poví

ti oceánští stavaři
co nemám na zemi

nikde ani rozjezd jak zednická lžíce

ale jinde sám
svůj ztracený svět svůj šumící chrám
k půl století … mého?

života?

co se to stalo … bez pilota