Propast
Propast
Mé srdce zaplavilo moře,
moře temnoty,
já zustala sama v hoře,
v hoře nicoty.
Na hlavu mi padá nebe,
já nic necítím,
jen bolest ze ztráty tebe
a strašlivý splín.
Chci se s tebou ještě vidět,
všude s tebou jít,
chci vedle tebe pořád sedět,
chci s tebou být.
Však tohle všechno je už jen muj sen,
nezmužu nic.
Ale já nechci sama být jen!
křičím z plných plic.
...Teď jen na okraji skály stojím,
koukám dolu do propasti,
co to... já tě tam vidím?!
a skáču za tebou plná radosti.
moře temnoty,
já zustala sama v hoře,
v hoře nicoty.
Na hlavu mi padá nebe,
já nic necítím,
jen bolest ze ztráty tebe
a strašlivý splín.
Chci se s tebou ještě vidět,
všude s tebou jít,
chci vedle tebe pořád sedět,
chci s tebou být.
Však tohle všechno je už jen muj sen,
nezmužu nic.
Ale já nechci sama být jen!
křičím z plných plic.
...Teď jen na okraji skály stojím,
koukám dolu do propasti,
co to... já tě tam vidím?!
a skáču za tebou plná radosti.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Hezky vybásněná bolest. Ale 100 si zaslouží jen ty co nekončí sebevraždou.
kdysi jsem si pro sebe, když jsem trpěl bolestí rozchodu, napsal tento verš:
Někde v dáli jasná hvězda svítí,
paprskem věčným hledí mě do oka,
mýlí se každý, kdo si myslí,
že jeho žal je větší než krása života.
Asi to někdy dokončím :-))
20.04.2007 17:29:00 | J.Švihovský