Propast

Mé srdce zaplavilo moře,
moře temnoty,
já zustala sama v hoře,
v hoře nicoty.

Na hlavu mi padá nebe,
já nic necítím,
jen bolest ze ztráty tebe
a strašlivý splín.

Chci se s tebou ještě vidět,
všude s tebou jít,
chci vedle tebe pořád sedět,
chci s tebou být.

Však tohle všechno je už jen muj sen,
nezmužu nic.
Ale já nechci sama být jen!
křičím z plných plic.

...Teď jen na okraji skály stojím,
koukám dolu do propasti,
co to... já tě tam vidím?!
a skáču za tebou plná radosti.