Čekám a čekat nepřestanu

Jsi jenom chvíle, co zmizí?
Rozplyne se v šeru?
Jsi jenom modřina po úderu
lásky, která zabolí?

Jsi jenom šepot jarního vánku?
Co rozplyne se v horku?
Jsi pocit, co cítím až v morku
kostí, které se v kousky rozlomí?

Jsi moje svědomí?
Výčitky? Věčné pocity viny?
Paměť, co bortí se pod tíhou hlíny?
Ať jsi cokoliv...

Chci, abys věděl, že tady čekám
Čekám na ten svůj východ slunce
Na tvé ruce,
co mě zachytí při strmém pádu dolů

Chci, abys věděl, že stále čekám
Čekám na další jaro s tebou
Dokud mě v tom horku ruce zebou
A nemám sílu vrátit se domů

Chci, abys věděl, že čekám
Čekám, až se mé kosti rozlomí
Až přestane mě tížit svědomí
A najdu sílu být konečně šťastná

Čekám a čekat nepřestanu
Ať mě ta láska znovu udeří
Přísahám, že tentokrát nechám ji vejít,
že ji nevykopnu ze dveří,
že budu Tvá, ať to jakkoli bolí,
ať jsi jen chvíle,
ať jsi má věčnost,
ať jsi cokoliv...