Anotace: Před zrakem duše tvé jsem utkala závoj žití, zdroj zadržených sil teď buší na stěny mých cév a světlem narudlým skrz ně má krev se třpytí na tvých rtech...
Smutná, ale krásná, jak jen to Ty umíš! I mé múzy na chvilku procitly ze zimního spánku, když jsem si to polohlasně recitoval...
Jak sopka zuří srdce mé,
ten výbuch rozmetal
klamné touhy i naděje,
kterés mi poznat dal!
Nech si své city falešné,
svou lásku z románů,
já zbavila se úspěšně
klamu minulých dnů!
Marně mi tlučeš na dveře,
sem nemáš přístup již,
Tvým lživým slibům srdce mé
nevěří! Už to víš...
Mých očí solné praménky
jsou suchem stiženy,
s Tebou nepojím víc své sny,
tak, prosím , v míru jdi...
19.02.2008 18:50:00 | Kozoroh 1