Nebývalý příběh býka Zbyška z Bydžova

 

Žil, byl v Bydžově býk Zbyšek,

bílý chlív mu býval příbytkem,

to mlsné dobytče mělo chuť na ibišek,

jenž babičce Božence kvetl za oknem.

 

Jelikož byl býložravec, nebylo mu pomoci,

z ibišku nezbylo ani býlí,

do bylin se pustil za noci,

sežral i seno pro kobyly.

 

Ubylo krmiva, býček zpych,

rázem ho pálilo dobré bydlo,

v hlavě mu bučelo, jedl bych,

jen malý příkrm, nic nezbylo.

 

S vidinou biče zbystřil býk,

bylo mu třeba blahobytu,

z toho však bývá špatný zvyk,

výčitky náhle zbytněly tu.

 

Opustil býček bydlení dobré,

nikdo ho k tomu nepobízel

ubohé dobytče, pastviny širé

nabílil sníh, to byla svízel,

 

Ledy už zamknuly bystřiny,

bytostná touha kroky mu vedla

k příbytku, kde zbytek rodiny

bydlel, kde láska vždy byla a vládla.

 

Bytostně bál se býk, že bude bit,

touha však byla nebývale silná,

toužil se opět zabydlit,

kde zbytky jsou lásky, obilí, sena.

 

Babička Boženka pobývala u babyky,

pásla tam právě dobytek,

na zvířátka dělala cukrbliky,

u dveří známý nábytek.

 

Není to lehké živobytí,

býti býkem bez obydlí,

neobyčejně slunko svítí,

když láska zlátne v obilí.

 

Zbystřila babička býčka,

namísto biče ho pobídla býlím,

namísto k bidlu do srdéčka

svázala k překrásným chvílím,

byly v nich zbytky zbytnělé lásky.