Tak jsem odmaturovala

Štěstí je jen bláhové přání člověka
je tím po čem touží co čeká
je tím co nikdy mít nebude
nikdy nepozná štěstí úplné
co zahřeje u srdce až poskočí
a slzy vyhrnou se mu do očí…
Jen ruka bude stále sama a ústa zůstanou němá
Jak prožít štěstí když sdílet s kým ho nemá
Slzy štěstí pak v slzy hoře se promění
Ach štěstí ty víš kde moře pramení…
To u očí skelných zrazených a mých
v těch dnech šťastných ale uplakaných
v těch dnech kdy ústa smát se měla
avšak ona rázem oněměla
Jen oči mluví co srdce trápí co ho bolí
ruka nepomůže ústa pomoc nedovolí
A duše skomírá jak plamen svíce
a rozbity jsou všechny okenice
a pokoj temný jako moje mysl…

Štěstí!

Ty ztratilo jsi pro mě smysl…