Poutník

Hvězdy se sklání
k talíři polévky
a v něm obloha plave
odlesky dalekých sluncí
vše skryté v kousku duše
raněného vandráka.

Světlo září na jeho bídu
lidé se smějí.
V jeho duši rány
zůstávají.
Lidská necnost
a závist nad volností
bolest působí.

Ze svých trápení
spolu s písní,
k oblakům se zvedá
a tu jeho oči,
ty oči planou věčnou září
a z prachu stvořen fénix je.