Odpočinek

Večer padl tíhou na ramena,
únavný den s velkou ochotou,
protáhl se každou stokou,
nekonečná práce byla doména.

V pohodlí lože hledat úlevu,
spočinout si v říši spánku,
otočit popsanou stránku,
od svých každodenních malérů.

Noc však zdá se bez konce,
napůl bdění, napůl snění,
toulavé myšlenky bez přestání,
v hlavě řádí emoce.

Známí hosté oknem nahlížejí,
prolínají do hlubin snů,
nedotknou se všedních dnů,
měsíc, hvězdy, co všechno znají.

Temně modrý samet noci,
svým pláštěm kraj pokryl zcela,
jen pokoj, temná vězeňská cela,
všechno je to o bezmoci.

Konečně tam kdesi v dálavi,
nekonečná noc se nepatrně jasní,
to nad obzor se proužkem svítání,
prodírá nový den krásný...