morbidní

mé srdce
skrze radiové vlny
znehybnělo ve výkřiku do neznáma...
s ostrým bodnutím
bez krve
neschopno volat o pomoc
s.o.s-náhle si připadám příliš stará-
jaký to paradox v mém věku

příště vložím do prázdných vět
nevinný úsměv
/nelíbí se mi,co teď píšu/

nikdo nemá právo
rozhodovat o životě druhých,
ale nikdo nic nenamítá
na frázi:
musíme si pomáhat

mé srdce
má duše
dávno patří cizím lidem
jsem smířena s tím,
že se o svých vnitřnostech
nebudu bavit s kamarádkou,
až půjdeme přes přechod
a jednu z nás
zabije opilý řidič

ne,já nechci být
pojízdným dárcem orgánů
...motorkám se vyhýbám
maminko...

vše pro vlast
kolik že válek se vedlo
ve jménu vůle boží..?

myslete na to,
kým jsem byla
-páni doktoři,
až budu ležet na pitevním stole
a skalpel se bude nořit
do krvavé vlhkosti
mého
/v onu chvíli již vašeho/
těla

vím...
nechala jsem se unést...
když ono to tak svádí
a láká k přemýšlení

...ta pochmurná nabídka našich těl