Orchidej

Jsi jako orchidej, tak vzácná, 

co spěje k vlastnímu uzavření...
Klátí se ve větru 
a zdá se být tak křehká, 
přitom vydrží mráz i žár. 
Nenávist i lásku…?
 
Zdáš se zničená být 
ale nic tě úplně nezlomí, 
zdáš se být nevinná 
a přitom se tě bojím…
 
Čarovná je orchidej, 
omámí tě 
křídla motýlí 
k sobě přilepí, 
umíráš sám 
a v opojení, 
umíráš v náručí, 
smrtelné orchideji…
 
Snad mě zemřít nenecháš, 
snad vezme mě na milost 
orchidej… 

Je schopna lásky 
květina? 
Jak hluboce umíš 
nenávidět? 
Kdo krom tebe samé 
tohle ví? 
Ten před smrtí… 
Ten před smrtí. 

Jednou to přežije, 
kdo tajemství zná, 
a orchidej utrhne, 
zničí tě, zemřeš… 
Poražená… 
Jen jedinkrát…