Doba plačtivá

Stále budou se chtít ptát?
zda zrození z rána - trochu do šera
tváře beze tmy, ženou tě do víru
elips marnosti, kruhu významů.

Zda pokradmu skrze okno pozdní světlo
co přichází s otázkou příliš brzo,
než abys znala dne co tě objímá
při soumraku naděje v zlaceném obraze přichází.

zda budeš
zda budeš se ptát dláždění svých let
za chvění neslyšných výkřiků co sebou neseš...
Na čekání, čekání dob plačtivých.
Na hrotu trnu balancování.

Mezi pád a pád, volbou skok
se znova sesbíráš jak poztrácené knoflíky
z nutnosti, zatímco vše čeká v ustrnutí
na hraně očekávání setkání s dcerou ženy
jménem dálka

pro samé mlčení...