Kroky

Kroky
Co se rozléhají v ztichlých
Nočních tmách
Opouští
Pouliční samotu
Barových židlí

Ten hluk pokroucených končetin
Na zastávkách
A křik batolat
Vpuštěných do snů
Přehlušují
A protínají se
S přímkami cizích
Nočních chodců

proplétají se
Změtí neslyšných zvuků
Pocitů
A nálad
Těžce oddychujících měst
Uzavřených ve své ubohé špinavosti

Stokrát poválených chodníků
Postelí pro unavené
Kroky
Se nedotýkají
Jen letmo je políbí
A odchází
Jako ty ženy
Plné chladu

Tudy všudy ony
Projdou
Aby pak konečně překročily práh
A začly
zachycovat zkřehlou nahotu
A její ošklivost
V nedosvětlených aktech
V ráno
Odložených na parapetu…